Z křížové cesty

Poznání

Ach, co již za námi a co vše před námi (mha přede mnou, mha za mnou...),
Co ještě nevíme...a taky: co z toho, co už víme, je jinak než si myslíme...a kolik jen toho, čím jsme si dnes jisti, promění se zítra ve spadané listí...možná se tak Vesmír sám od sebe čistí, vždyť naše myšlenky jsou malí teroristi, občas nás překvapí, zaskočí, přepadnou, a zase vzápětí z mysli nám vypadnou, aby se převlékly za našimi zády, to ony po čertech a z udělání rády, my si pak myslíme, že jsme je vymysleli, ony však klíčily, rostly a košatěly přímo nám nad hlavou, vědouce s jistotou, že jednou vyplavou do našich kalných rán a divných soumraků, aby v nás rušily volání Zázraku, aby nám zhatily setkání s tichou Září a svedly v Temnoty, jež světlem být se tváří...a lidé tonou pak v bažinách informací, které tu hltají a s potěšením zvrací, tráví a vyměšují jak lejna různých tvarů, žijíce ve světě, kde vše podléhá zmaru...Jedině v Mlčení, v tichu, jímž vane Bůh, unikneš soužení pod vládou Pána much...

                                                                                                   Lyrosofos

Kolem říčky